Dnes uznávané plemeno je naprosto nedávné. Nicméně původ tohoto psa je velmi starodávný. První psi s hřebenem obráceně rostoucí srsti na hřbetě se objevili v Egyptě 3000 let před n. l. Dozvěděli jsme se o tom z řezeb a maleb nalezených v hrobech faraónů.
První bílí muži, kteří viděli psy s ridgi, byli Portugalci, kteří přistáli na místě dnešního Kapského města v Jižní Africe roku 1487. Búrové později nazvali domorodé obyvatele Hotentoty, ačkoli oni o sobě mluvili jako o Khoin-Khoinech neboli o lidech lidí. Khoin-Khoinové využívali psy k honům na lvy a leopardy, kteří hledali snadnou kořist ve stádech, ale jen ti nejnebojácnější psi chtěli pokračovat v útoku. Podle legend existovali nejčastěji psi s ridgem spíše než s hladkým hřbetem. Protože nápadný hřeben zpět rostoucí srsti označoval loveckou obratnost. Psi také mohli pást stáda, stopovat zvěř, dokázali se o sebe postarat a byli velkými obránci ohniště a domova.
Nejslavnějším člověkem spojeným s ridgebacky dávných dnů byl Charles Helm. V roce 1875 založil misii s nemocnicí u pramenů řeky Umzigwani, přítoku Limpopa. Helm přivezl z Kimberly dvě feny, pravděpodobně psy typu chrta, jménem Powder a Lorna. Slavný lovec a cestovatel Cornelius Von Rooyen byl jedním z mnoha návštěvníků misie reverenda Helma. Když Von Rooyen spatřil jeho psy, byl jimi tak ohromen, že nechal své lovecké psy nakrýt tyto feny. Podle Davida H. Helegsona ani jeden ze dvou Helmových psů neměl ridge, ale hřebeny se objevily až u potomků Von Rooyenových psů. Tito psi jsou zakladateli plemene rhodeský ridgeback, jak ho známe dnes.
Von Rooyen pokračoval ve výběru svých loveckých psů jak podle přítomnosti ridge, tak i jejich nebojácnosti, vytrvalosti a vynikajících loveckých schopností. Posléze se usídlil poblíž Salisbury, ale pokračoval v lovech často v bývalé západní Rhodesii a Botwaně. Jeho psi se stali legendami a byli poměrně žádaní. V té době chovalo psy s hřebenem také mnoho dalších lidí, zvláště v oblasti Bulawayo. Původně své psy získali od Von Rooyena, ačkoli registrovaných jich bylo jen několik, jestli vůbec nějaký. Psi byli především používáni jako lovečtí, k honu a přinášení zvěře. Byli také známí svou inteligencí, chytrostí a vytrvalostí, vlastnostmi, které Von Rooyen šlechtil.
Před sestavením standardu plemene se v Africe používalo mnoho typů „lvích psů“. Až začátkem 20-tého století se chovatelé rozhodli ujednotit plemeno. První návrh standardu sestavili nadšenci v roce 1922. Vycházeli přitom ze standardu dalmatina. Standard byl v roce 1922 předložen Kennel Union of Southern Africa (KUSA) a po revizi byl v roce 1926 přijat.
Nejběžnější špatná představa o rhodeských ridgebacích je, že skutečně zabíjeli lvy. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Žádný pes, a je jedno, jak je odvážný, nemůže zabít lva. Když lvi neustálými nájezdy obtěžovali kraj, ridgebackové mohli být využití ke sledování lva a neustálým štěkáním jej udržovali na místě, dokud ho lovci nebudou moct zastřelit. Zatímco farmáři měli větší zájem o psa, který by byl schopen hlídat farmu, lovci se více zajímali o psa s obrovskou vytrvalostí a úctyhodnou rychlostí při honu. Tak byl dán základ dvojdílnosti, kterou dnes u plemene vidíme.
Jihoafričtí Búrové chovali ridgebacky spíše typu mastifa, zatímco britští lovci-farmáři v Rhodesii chovali spíše psy typu chrta. Tato variabilita je vidět ve výstavních kruzích dodnes.
Rhodeský ridgeback je skutečně dvouúčelový pes, talentovaný honící pes na všechny typy zvěře včetně ptáků a pracovní pes na farmě pasoucí dobytek a hlídající dům.
Dnes se RR chovají především jako lidští společníci.